Věděli jste, že deprese je jedním z nejčastějších duševních onemocnění? Trvale postihuje až 5 % populace, statistiky dále uvádějí, že až 17 % z nás během života zažije jednu depresivní epizodu. Je však potřeba odlišit depresi diagnostikovanou jako nemoc od běžně používané a zlidovělé „depky“.
Lidově řečená depka je normální reakce na nepříznivou životní situaci. V tomto případě pocit smutku trvá jen omezenou dobu a obvykle člověku nebrání vykonávat každodenní činnost. Rozlišit, co ještě není, a co už je deprese, bývá obtížné, zvlášť u lehčích forem. Přispívá k tomu také to, že většina pacientů s depresí se cítí stigmatizována, dávají vše za vinu sami sobě a stydí se vyhledat odbornou pomoc. Bohužel se často setkávají i s nepochopením okolí, protože člověk, který skutečnou depresi nezažije a není o ní informovaný, dokáže těžko pochopit, že tento stav nelze vyléčit pouhou vlastní vůlí.
Dispozice a spouštěč
Příčina deprese není pouze jedna, ale obvykle se k manifestaci choroby složí více nepříznivých faktorů. Základem pro rozvoj deprese je dispozice. Ta může být do jisté míry dědičná, ale i daná vlivy prostředí (např. výchova) a životním stylem (životospráva, způsob zvládání stresových situací atd.). Kromě dispozice je pro rozvoj deprese důležitý také spouštěč. Spouštěčem může být celá řada faktorů, od chronického dlouhodobého stresu, přes akutní trauma, ale i zvýšená konzumace alkoholu.
Biochemickým podkladem deprese je snížené množství látek, které v mozku přenášejí nervové vzruchy. Konkrétně se jedná o serotonin, noradrenalin a dopamin.
Typy deprese
Z hlediska závažností choroby dělíme deprese na lehké, středně těžké a těžké. Člověk s lehkou depresí se sice necítí dobře, ale výše popsané příznaky mu ještě umožňují vykonávat relativně normálně běžné denní činnosti. Léčí se ambulantně. Pacienti s těžkou depresí mají příznaky tak závažné, že jsou neschopni jakékoliv činnosti. V tomto případě bývá nutná hospitalizace. Nebezpečí u těžké deprese tkví v sebevražedných sklonech, až 10 % pacientů se pokusí o sebevraždu, často bohužel dokonanou.
Méně závažnou formou je dystimie, kolísání mezi lehkou depresí a poměrně normální náladou, které trvá aspoň po dobu dvou let. Většinou vzniká v návaznosti na akutní trauma nebo dlouhodobý stres. Zvláštním typem deprese je larvovaná deprese, která se neprojevuje psychickými příznaky, ale různými nespecifickými zdravotními obtížemi (nechutenství, slabost, závratě, pobolívání různých částí těla) a po nasazení antidepresiv se stav výrazně zlepší. Častěji se objevuje u dětí. Těžké deprese pak mohou být provázeny bludy a halucinacemi.
Deprese může být u některých lidí vyvolaná nedostatkem denního světla (sezónní afektivní porucha v zimních měsících) nebo následkem hormonálních změn u žen (poporodní deprese nebo deprese v menopauze).
Důležité je mít na paměti, že k účinku antidepresiv nedochází hned, obvykle se dostavuje po dvou až osmi týdnech.
Léčba vyžaduje vysoce individuální přístup
Účinná léčba deprese se vždy opírá o několik pilířů. Antidepresiva jsou léky, které byly poprvé syntetizovány v 60. letech 20. století a znamenaly obrovský průlom v léčbě depresí. Jsou lékem první volby u těžkých a většinou i středně těžkých depresí. V současné době existuje celá škála léků ze skupiny antidepresiv, které se mohou i různě kombinovat (avšak pouze pod dohledem psychiatra), aby byly účinné i nižší dávky a zamezilo se tak nežádoucím účinkům. Správně volených antidepresiv z rukou lékaře se není potřeba obávat.
Psychoterapie by měla být lékem první volby u lehčích depresí, v kombinaci s antidepresivy i u středně těžkých forem. Existují různé formy psychologické léčby, cílem je naučit člověka porozumět sám sobě a lépe se sebou pracovat tak, aby již nedocházelo k dalším depresivním epizodám. Jedná se rovněž o časově náročnou metodu, navíc vyžadující spolupráci ze strany pacienta.
U velmi těžkých depresí nereagujících na antidepresiva se používá elektro – konvulzivní terapie (elektrošoky). Tato metoda je zcela zbytečně provázená obavami, provádí se v celkové narkóze a po pěti až deseti seancích obvykle přináší zlepšení až u 80 % pacientů.
Co dalšího může pomoci
K dalším podpůrným metodám léčby deprese patří dostatek pravidelného pohybu, otužování, doporučuje se ranní studená sprcha, omezení lepku, abstinence alkoholu, fototerapie (léčba jasným bílým světlem u sezónních depresí) a osvojení některých pozitivních psychických návyků, například vyjmenovat každý den aspoň tři dobré věci, které se podařily.
Deprese je nemoc, léčitelná nemoc, a jako k nemoci je k ní třeba přistupovat. Velmi důležité je začít s léčbou včas, nebát se podělit o své problémy s okolím a vyhledat odbornou pomoc. Nesmírně důležitá je důvěra v lékaře i psychoterapeuta a pravidelné užívání léků podle jejich doporučení. A především trpělivost, neboť léčba potřebuje čas.
MUDr. Kateřina Uxová
Zdroj Alpega magazín http://www.alphega-lekarna.cz/